CEA

CEA - u kolii v ČR je zcela minimální procento carrierů a normálů pochopitelně ještě méně. Většina je dovezená z ciziny, nebo odchovů krytých fen v zahraničí a u chovatelů, kteří se snaží situaci zlepšit.

V mé CHS se od roku  2012 začli rodit  nejdříve carrierci, díky krytí zahraničními psy. A v také jsem si v tomto roce přivezla ze zahraničí psa  CEA carriera, který své geny  i s mými odchovy předává dál.

 

 CEA - Anomálie očí u kólií

(Text o CEA je převzatý z genetické laboratoře Genomia)
 
CEA (Collie Eye Anomaly) je dědičná vada oka. Mezi plemena trpící CEA nejčastěji patří:
  • dlouhosrstá kolie,
  • krátkosrstá kolie,
  • šeltie,
  • australský ovčák,
  • border kolie
  • Nova Scotia Duck Tolling Retriever
  • dlouhosrstý vipet.
Klinická diagnostika CEA může být komplikovaná. Genetický test je vhodnou alternativou oftalmologického vyšetření. Chorobu nelze vyléčit, ale lze ji v chovech eliminovat genetickým testováním vrhů a vhodným výběrem rodičů. Test se provádí jen jednou za život psa, protože dědičné založení zvířete se v průběhu života nemění. Genetický test lze provést z výtěru ústní sliznice (neinvazivní metoda, kterou zvládne každý chovatel) nebo ze vzorku krve.

K poškození očního bulbu dochází již kolem 30. dne embryonálního vývoje. Podle intenzity zasažení jednotlivých zárodečných listů nacházíme postnatálně defekty v různých částech oční koule:
V případě postižení mezodermu, ze kterého se vyvíjí cévnatka, dochází k nedostatečnému cévnímu zásobení a úbytku pigmentu. Výsledkem je hypoplazie cévnatky (cévnatka je bledá a ztenčená). Vtomto případě hovoříme o „střední formě CEA". Při vyšetření očního pozadí pomocí oftalmoskopu připomínají ztenčená místa cévnatky okno, kterým lze zahlédnout jinak skryté vrstvy: cévy a pod nimi ležící bělimu. Cév je vtomto místě méně a mohou mít abnormální tvar. Ve třech měsích věku psa dojde k zabarvení sítnice pigmentem, který někdy chorobné změny na cévnatce skryje. Proto je důležité štěňata klinicky vyšetřovat v raném věku (do tří měsíců). Psi postižení střední formou CEA obvykle neoslepnou, jejich potomci však mohou zdědit těžkou formu CEA.
Je-li postižen ektoderm, pozorujeme na sítnici vinutý průběh primárních cév, záhyby, odchlípení sítnice (příčina slepoty), popř. nitrooční krvácení. Na optickém nervu bývají v důsledku nedovření fetální oční štěrbiny kolobomy (rozštěpy). JDe o vrozené vada živnatky (uvea), kdy chybí část duhovky nebo sítnice. Pokud je postižena pouze duhovka, nedochází k výpadkům zorného pole, je-li zasažena sítnice, pak je příslušná oblast "slepá". Symptomem může být např. nepravidelný tvar zornicey (vypadá např. jako klíčová dírka nebo kapka)). V těchto případech hovoříme o „těžké formě CEA", kterou je postiženo asi 25 % všech psů trpících CEA. Defekty cévnatky a kolobomy jsou patrné u štěňat už ve věku 8 až 12 týdnů. Změny Obvykle postihují obě oči, mohou být různé intenzity a vzájemně kombinované. Jednotlivé příznaky CEA se mohou s věkem psa měnit.
Drobná ložiska hypoplazie cévnatky a jemné záhyby mohou být časem překryty pigmentem (až 30 %). V takovém případě jsou příznaky nemoci oftalmologicky obtížně zachytitelné. Nitrooční krvácení a odchlípení sítnice se s věkem spíše zhoršuje. Vinutý průběh cév a kolobomy optického nervu bývají poměrně stabilní. Hlavním příznakem CEA je ztenčení a bledá barva cévnatky štěněte (tzv. hypoplazie cévnatky). Tento defekt stačí sám o sobě pro potvrzení nemoci. Ostatní příznaky musí být alespoň dva, např. kolobom a vinutý průběh cév nebo kolobom a odchlípení sítnice. Nitrooční krvácení nepatří mezi typické příznaky CEA, jelikož se vyskytuje u celé řady dalších očních chorob.
CEA je dědičné autozomálně recesivní onemocnění. To znamená, že onemocnění se projeví pouze u jedinců se dvěma mutovanými alelami „r/r" a s žádnou alelou normální (homozygotů). Mutovaný homozygot zdědil jednu mutantní alelu od každého z rodičů (s výjimkou řídce se vyskytující nové mutace). V případě spojení dvou heterozygotních jedinců (přenašečů „R/r") bude 75 % potomků zdravých a 25 % zdědí od obou rodičů mutantní alelu „r" a budou postiženi CEA. U všech psů postižených CEA byla identifikována homozygotní delece 7,8 kb v intronu 4 genu NJEH1, u zdravých jedinců tato mutace nebyla nalezena. Srovnávací analýza regionu v genomu psa, člověka, myši a potkana odhalila ostrůvky vysoké sekvenční podobnosti, včetně vazebných míst pro několik DNA-vazebných bílkovin (Parker et al. 2007).
Informace o licencování CEA najdete v sekci FAQ.
Zdroje:
Staňa P. (2001) Anomálie oka kólií. Pes přítel člověka. 12, 46, 6 - 7.
Eva Chmelíková, Vilma Lánská, Markéta Sedmíková, Helena Härtlová, Jaroslav Petr (2006) Strašák zvaný CEA. Planeta zvířat. 2, 2006
Parker, H. G.; Kukekova, A. V.; Akey, D. T.; Goldstein, O.; Kirkness, E. F.; Baysac, K. C.; Mosher, D. S.; Aguirre, G. D.; Acland, G. M.; Ostrander, E. A. : Breed relationships facilitate fine-mapping studies: a 7.8-kb deletion cosegregates with Collie eye anomaly across multiple dog breeds. Genome Res. 17: 1562-1571, 2007. PubMed ID : 17916641