Pár slov do úvodu o zdraví. 

Chov je náročný koníček ke kterému je potřeba znát jak standard, tak zákony dědičnosti a genetiky.

Genetika je skvělý sluha, ale zlý pán. Proto úvod doplňuji na základě zkušeností z posledního roku. Snažím se vše psát srozumitelně i pro laiky. 

V současnosti se objevuje čím-dál tím větší nešvar, aby se zakryl jiný problém, většinou daleko závažnější,  vybere se nějaký genetický test a začne se urputným způsobem pár lidmi upřednostňovat (vždy ten, který momentálně  většině jejich psům vyšel dobře). Kdyby to bylo jen co se týká genetiky, ještě by to bylo k pochopení. Bohužel upřednostněním genetiky, před klinickým zdravím a klinickým vyšetřením (DOV, DKK, DLK, PL atd), standardem a povahou, je  pouze cesta do záhuby. "Přečůrat" přírodu se nevyplácí, jak je v mnoha příkladech současnosti jasné. (např. pes - který přirozeně nikdy nekryl protože měl vadu.  Nebo feny -které byly kryté prakticky neustále od mládí x krát aby vůbec zabřezly a nakonec v každém vrhu se vyskytují různě klinicky postižení psi . Co tím chtěla příroda říct, pochopí jen zkušení.)

A nyní se dostáváme k těm DNA postiženým psům. Genetických testů jsou stovky, mnoho z nich jsou společné pro dalších xx plemen a  nebo vůbec není určen pro dané plemeno a zde bývá zakopaný pes. Test s výsledkem postižený u psa na určitou chorobu neprokazuje ve většině případů klinické onemocnění, ale pouze předpoklad, že onu nemoc může dostat (nebo také vůbec ne). Jaká je pravděpodobnost a jaké je to procento vlastně nikdo neví, ale dle sledování pár let co se testuje je mizivá, než dědičnost klinických nemocí (očních vad, DKK, PL, vad srdce, epilepsie atd), či povah, odlišností od standardu atd. Také se stává, že se po letech zjistí, že daný test na určité plemeno vůbec "nepasuje" A aby toho bylo málo, ne jednou se stalo, že odlišné laboratoře měly i odlišné výsledky, o chybných či zaměnitelných vzorcích by se dalo také psát dlouho. Proto není výjimkou, že psi měli doklad o vyšetření odlišný s realitou  a na nesrovnalost se přišlo náhodou jen díky protestování nějakého potomka.

Chovatelé, kteří se přidají k testování nějaké "nové" choroby, to nemusí dělat z přesvědčení, ale  jinou  možnost bránit se pomluvám, že doma máte "postižené" psy, prostě není, než otestovat a vyvrátit pomluvu...

Uvedu pár příkladů u DNA testů u kolii dlouhosrstých. Jsou to mezi chovateli velmi známé případy.

CEA - dle testování DNA CEA u kolii dlouhosrstých bysme měli mít většinu kolii slepých, protože velká většina psů je DNA postižená. Přitom velká část DNA postižených žádné problémy se zrakem nemá a to stvrzuje i opakované klinické vyšetření očních vad od specialisty - známé jako DOV /ECVO. (Že je zcela nelogické se chlubit jedním DNA CEA normálem a zárověň chovat na DOV postižených a vady předávat dalším generacím? No je.)

PRA - I to je jeden test pro kolie. Jaké bylo však překvapení, když pes s DNA PRA nepostižen nakonec klinicky onemocněl, PRA má potvrzeno více veterináři spec., je postižen a mezi tím má plno potomků a prapotomků...  tohle je celkem velký prů.... Zda se jedná o jiné Pra klinické, než to genetické - s tím se třeba poperou genetici, nebo zda došlo k chybě v laboratoři, či záměně s jiným psem, nechám na svědomí laboratoře a chovatele. Nedodržovním nařízení, že potomci/prapotomci takových psů, mají být pravidelně kontrolování a bez vyšetření nemají zasáhnout do chovu, je bohužel další Damoklův meč visící nad koliemi.

DM - další z DNA testů u kolii. Hnusná to nemoc, děsivá videa... a bim ho, nejmenovaná genetická laboratoř při testování jednoho chovu tvrdí, že  DNA - DM nemá Mendelovou dědičnost, tudíž při plánu spojení rodičů i testovaných, nelze zaručit nic a nelze se ji vyhnout... tak a co teď? Zase je jen na chovatelích zda  se rozhodnout pro starou či "novou" verzi  a dokážou reálným chovem, zda tomu tak je, nebo není. Jediná kolie s prokázaným klinickým DM postižením je zatím psík kolie bez PP.

JRD - další DNA test na onemocnění ledvin, kdy postižený pes umírá jako štěně, nejpozději do 2 let.  No jo, ale jak vysvětlit že pes s vyšetřením DNA zdravý, nakonec onemocní (že by zase jiný problém s ledvinami,) a zemřel, a dalších x je klinicky nemocných. A na druhé straně pes v seniorském věku, celý život zdrávy nemajíci sebemenší problém, měl být už  nejméně 8let mrtvý protože je podle DNA  na JDR postižený. Vysvětlení je jednoduché, test není uveden laboratoři pro kolie dlouhosrsté, ale lidem, kteří jiné výsledky nemají se hodil, vyšel jim dobře :-)

IPD - dědičné plicní onemocnění - velké halo, které se spustilo díky jednomu "chovu", roční bádání, dojemné scény na FCB jak pejsek zemře, protože je pořád na ATb a dalších drahých lécích. Rok s rokem se sešel a onen klinicky stále nemocný pes (když se neprodal) je uchovněný a vesele  s ním  onen "chovatel" kryje.  Další průser pro chov kolii stejně jako jeho sourozenci z jiných vrhů. Nyní už je jen jediná šance doufat v  přírodu, když "chovatel" nemá ani špetku rozumu.

ROZHODNĚ to není psáno proti testování, z toho mě snad ani nelze podezřívat (a on stejně někdo bude ). I chyby jsem udělala a musela je napravit. Mí psi jsou testování roky (a není to jeden test, kdo zná mé stránky ví), výsledky mají nejlepší možné, snažím se i spojovat psy, aby jsem potomky zbytečně geneticky nezatěžovala špatnými výsledky, protože i ta Mendelová dědičnost mi zatím vychází - kontrola prověřená chovem. Jsem toho názoru, že předpoklad zdraví potřebují všechny štěnátka i ty co jdou na mazlíčka, proto už pár let je i to vyšetření DNA u mě důležité u celých vrhů. Ovšem dokáže mě nadzvednout ze židle napadání chovatelů, kteří v té záplavě vyšetření a podmínek pro chov raději zvolili upřednostnění klinických vyšetření, povah, špičkového standardu,  určité linie, vloh např. pro sport,  před neurčitým, leckdy kontroverzním DNA testem. Normální chovatel umí s výsledky pracovat, ví že někde musí udělat kompromis, protože žádný pes není dokonalý a sehnat vhodného krycího psa je těžké (zvlášt v čr). Jen rozumní chovatelé upřednostní prvně klinické vyšetření, aktuální stav zvířete, předpoklad  plusu i záporů standardu, povah, celkové kondice a zdraví psa a pak až začnou spojovat  DNA znaménka.

Z pohádek  o tom, že pes s CEA normál bude mít DOV vždy v pořádku, vstávají hrůzou vlasy na hlavě všem chovatelům, kteří ví, že DOV není jen CEA ale dalších nejméně přes 20 sledovaných očních vad.

DKK a DLK je ještě komplikovanější k návaznosti na dědičnost.  Vyšetření se dělá, až zvíře doroste do dospělosti. Za tento čas u kolii nejméně rok a půl se může přihodit cokoli a na psa působí ne jen dědičnost, ale i vnější prostředí. (pohyb, strava, kluzké povrchy, přetěžování, nebo naopak nevhodný pohyb atd). Chovatel může DKK ovlivnit ze stránky genetické cca 75% - pokud jsou vyšetřeni oba rodiče. (kolik je to u pouze vyšetřeného jednoho rodiče si spočítáte sami).  Pro někoho je  75%  dost, někomu se to zdá tak "málo", že raději na vyšetření kašle úplně, popřípadě zatají výsledky (ne u jedné kolii lze na zadní straně PP objevit razítko veterináře, že RTG byl proveden, jen výsledek se nedovíte. Proč je více než jasné, s dobrým by se na FCB chlubili ) Ve světě,  i v okolních zemích (Rak. Něm. PL. bez DKK (a DOV) prostě do chovu psa nedostanete, i na SK si nikdo už nyní nedovolí krýt nevyšetřeným psem i když to nemají povinně, ale jen doporučené. Bohužel co se týká českých chovatelů, mám poslední dobou pocit, že mnozí chtějí být světoví, ale bohužel jen cenou za prodaná štěňata.

Ještě jednou upozorním, že článek není proti testování. Naopak, každé vyšetření ( i to zbytečné co pro kolie není - když z něj má chovatel radost) může být plusem pro chov, pokud se ovšem nezapomíná na ten naprostý základ a to důležité! Ono totiž to nepříznivé DNA se dá změnit jedním krytím, ale kliniku, DOV, DKK, PL, barvu psa co se nese x generací, slepotu, epilepsii, zálomky, kryptochismus, zuby,  povahu atd. ani náhodou.

Chovatel musí mít zvíře, které splňuje:

1. Standard - to je snad pro většinu jasné, že chovné zvíře má mít všechny plemenné znaky a standard co nejvíce splňovat.

2. Klinické zdraví - je plno věcí, které nelze nijak otestovat a je jen na svědomí a rozumu chovatele, co si do chovu pustí. Také nezapomínejte na celkovou kondici psa, jeho vyspělost (krýt fenu ihned, když je to "povoleno", nebo veteránku, může jen zoufalec, stejně jako mít třetí vrh ve třech letech feny, nebo za rok a půl )

3. a Klinické vyšetření (DOV, DKK, DLK, PL, atd) -  co je důležitější, než reálný zdravotní stav zvířete? Klinické vyšetření rodiče  přímo určuje akuální zdr. stav a je velký předpoklad, že vše předá potomkům/prapotomkům.  Např. oční vada, či vada ledvin zjištěná klinicky je daleko nebezpečnější, než DNA předpoklad k nějaké vadě, která se nemusí vůbec rozvinout. S DKK je to ještě složitější viz výše..

4. Další dědičnost - dnešní mladí chovatelé zapomínají na ty základy, (které v dobách, kdy žádné DNA testy nebyly, vyšetření klinické prakticky velmi málo dostupné) a to je další katastrofou pro plemena. Tím myslím např, povahy, schopnost zvířat splodit potomky přirozeně, schopnost přirozeně rodit, dědičné jsou i vady barvy psů, postava, umění matky se postarat a vychovat štěňata, agresivita, bojácnost.  zálomek na ocase, zuby, špatné usazení učí, úhlení končetin,  atd atd.

5. A zde bych zařadila DNA vyšetření. - je to skvělá věc a jak jsem psala v úvodu, Genetické vyšetření je skvělý pomocník, ale špatný pán. Má být součástí, ale ne však přednosti chovu.

Tabulka genotypů a jejich zákonistostí platí pro všechny zmiňované DNA zatížení pro kolie (MDR1, DM, CEA, PRA-rcd2)

Modrou barvou je znázorněn genotyp otce, červenou  genotyp matky  a černou pak výsledky jejich potomků.

                                                                           -/-  affected (at risk) - postižený
                                                                           +/- carrier - prenašeč
                                                                           +/+  normal - zdravý